pro 
3 posters
Údolí
Admin- Admin
- Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 27. 10. 18
Sophia Bloomfield- Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 27. 10. 18
Chatka
V rychlosti za sebou zavřela dveře, práskla jimi vší silou a na nic nehleděje, vylezla na horní postel palandy. Hlavu zabořila do polštáře a frustrovaně zahučela. Její nálada byla naprosto příšerná a byla si stoprocentně jistá, že dokáže být nepříjemná a protivná. Ne, že by chtěla. Jak dlouho už tu ale byla? Hodně, a pořád byla naprosto neschopná přeměnit se, když chtěla. Nekontrolovala to, prostě to nekontrolovala. Její nálada byla vážně příšerná, asi by nejraději někomu jednu natáhla. No vážně. Jenomže tu byli samí ťulpasové a ona byla myška, doslova. A taky byla celkem slabší, než někteří kluci. Jak jinak, byla prostě holka. Což bylo teď jedno, prostě tam ležela a naštvaně hlavou mlátila do polštáře.
V rychlosti za sebou zavřela dveře, práskla jimi vší silou a na nic nehleděje, vylezla na horní postel palandy. Hlavu zabořila do polštáře a frustrovaně zahučela. Její nálada byla naprosto příšerná a byla si stoprocentně jistá, že dokáže být nepříjemná a protivná. Ne, že by chtěla. Jak dlouho už tu ale byla? Hodně, a pořád byla naprosto neschopná přeměnit se, když chtěla. Nekontrolovala to, prostě to nekontrolovala. Její nálada byla vážně příšerná, asi by nejraději někomu jednu natáhla. No vážně. Jenomže tu byli samí ťulpasové a ona byla myška, doslova. A taky byla celkem slabší, než někteří kluci. Jak jinak, byla prostě holka. Což bylo teď jedno, prostě tam ležela a naštvaně hlavou mlátila do polštáře.
Lucille Maddison Adams- Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 27. 10. 18
Chatka
Ležala na posteli a pozerala sa pred seba... Nad ničím nepremýšľala... len ležala a hľadela doblba. Vyrušila ju až Sophia, ktorá bola očividne rozhorčená. Lucy sa tešila na moment kedy príde, aj keď teraz si nebola istá bezpečím v jej spoločnosti. Preto radšej ostala ležať na svojej posteli a rozhodla sa viac nepribližovať... pre istotu. Nebolo to prvýkrát, čo ju videla v takomto... stave, no Lucille na tom často nebola inak. ,,Hmm... zlý deň?" opýtala sa, aj keď odpoveď vedela, len nevedela, ako inak s ňou nadviazať kontakt.
Ležala na posteli a pozerala sa pred seba... Nad ničím nepremýšľala... len ležala a hľadela doblba. Vyrušila ju až Sophia, ktorá bola očividne rozhorčená. Lucy sa tešila na moment kedy príde, aj keď teraz si nebola istá bezpečím v jej spoločnosti. Preto radšej ostala ležať na svojej posteli a rozhodla sa viac nepribližovať... pre istotu. Nebolo to prvýkrát, čo ju videla v takomto... stave, no Lucille na tom často nebola inak. ,,Hmm... zlý deň?" opýtala sa, aj keď odpoveď vedela, len nevedela, ako inak s ňou nadviazať kontakt.
Sophia Bloomfield- Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 27. 10. 18
Chatka
Když tak vletěla do chatky, vůbec nepřemýšlela nad tím, že by tam mohla být Lucille, její spolubydlící. Byla na spodní části palandy a očividně ji vyrušila z přemýšlení, zřejmě měla určitě lepší den, než Sophia. Když zaslechla její hlas, rychle se překulila na bok a koukla přes kraj postele na Lucy. "Jo, tak nějak," zahučela se zamračeným výrazem a neomaleně se překulila na druhý bok, hlasitě si povzdechla a zvedla se do sedu. "Furt to nejde," a bylo jí jasné, že kdyby se ještě chvíli rozčilovala víc, mohla by se nekontrolovaně přeměnit.
Když tak vletěla do chatky, vůbec nepřemýšlela nad tím, že by tam mohla být Lucille, její spolubydlící. Byla na spodní části palandy a očividně ji vyrušila z přemýšlení, zřejmě měla určitě lepší den, než Sophia. Když zaslechla její hlas, rychle se překulila na bok a koukla přes kraj postele na Lucy. "Jo, tak nějak," zahučela se zamračeným výrazem a neomaleně se překulila na druhý bok, hlasitě si povzdechla a zvedla se do sedu. "Furt to nejde," a bylo jí jasné, že kdyby se ještě chvíli rozčilovala víc, mohla by se nekontrolovaně přeměnit.
Lucille Maddison Adams- Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 27. 10. 18
Chatka
Lucy sa nemusela pýtať, aby vedela, čo nejde. Bolo jej to jasné. Ona na tom bývala ešte nedávno úplne rovnako a stále sa jej ešte stáva, že jej to nejde a preto vedela viac než pochopiť Sophin hnev a všetko čo ho sprevádzalo. Posunula sa ku kraju postele a postavila sa. Keďže nepatrila medzi najvyšších ľudí sveta, musela sa postaviť ešte na okraj svojho matracu, aby bola schopná sa rukami chytiť 'zábradlia', ktoré ohraničovalo Sophiinu posteľ a pozrieť sa na ňu. ,,Ono to pôjde... tým som si istá" skonštatovala povzbudivo. Vždy to musí ísť. Najradšej by jej s tým pomohla, no sama nemala tušenia, ako by jej asi tak mohla pomôcť s niečím, čo ani jej úplne nejde. ,,Mohla by si si dať oddych aby si na to aspoň chvíľu nemyslela..." navrhla s úsmevom a dúfala, že bude súhlasiť. Oddych by jej mohol pomôcť sa ukľudniť a možno sa viac koncentrovať.
Lucy sa nemusela pýtať, aby vedela, čo nejde. Bolo jej to jasné. Ona na tom bývala ešte nedávno úplne rovnako a stále sa jej ešte stáva, že jej to nejde a preto vedela viac než pochopiť Sophin hnev a všetko čo ho sprevádzalo. Posunula sa ku kraju postele a postavila sa. Keďže nepatrila medzi najvyšších ľudí sveta, musela sa postaviť ešte na okraj svojho matracu, aby bola schopná sa rukami chytiť 'zábradlia', ktoré ohraničovalo Sophiinu posteľ a pozrieť sa na ňu. ,,Ono to pôjde... tým som si istá" skonštatovala povzbudivo. Vždy to musí ísť. Najradšej by jej s tým pomohla, no sama nemala tušenia, ako by jej asi tak mohla pomôcť s niečím, čo ani jej úplne nejde. ,,Mohla by si si dať oddych aby si na to aspoň chvíľu nemyslela..." navrhla s úsmevom a dúfala, že bude súhlasiť. Oddych by jej mohol pomôcť sa ukľudniť a možno sa viac koncentrovať.
Sophia Bloomfield- Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 27. 10. 18
Chatka
Lucille měla to štěstí, že už jí přeměna alespoň trochu šla, Sophie byla ale marná. Přišlo jí, že jí to jde hůř a hůř každou chvílí. Jako kdyby to na začátku nebylo tak těžké, jako teď, ale jak tak poslouchala Lucy, asi měla pravdu. Prostě se moc vyčerpávala, potřebovala by si od toho odpočinout, ale pro ni tu nebylo žádné rozptýlení. Nic, co by ji opravdu bavilo. A tak ji od toho věčného pokoušení se o něco, co jí nejde, nemohlo nic odtrhnout. To bylo vážně na nic.
Lucille měla to štěstí, že už jí přeměna alespoň trochu šla, Sophie byla ale marná. Přišlo jí, že jí to jde hůř a hůř každou chvílí. Jako kdyby to na začátku nebylo tak těžké, jako teď, ale jak tak poslouchala Lucy, asi měla pravdu. Prostě se moc vyčerpávala, potřebovala by si od toho odpočinout, ale pro ni tu nebylo žádné rozptýlení. Nic, co by ji opravdu bavilo. A tak ji od toho věčného pokoušení se o něco, co jí nejde, nemohlo nic odtrhnout. To bylo vážně na nic.
Lucille Maddison Adams- Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 27. 10. 18
Chatka
Sophia nič nepovedala, no Lucille to brala ako súhlas s tým, že si oddýchne a nebude na to myslieť... teda bude s tým musieť súhlasiť, pretože Lucy jej neplánovala dať na výber. Síce ani len netušila, ako to spraví, ale dúfala, že niečo vymyslí. Možno by stačilo ísť von a s niekým sa zabaviť alebo len vo dvojici sa niekam zašiť a robiť hocičo okrem uvažovania nad touto problematikou premeny. Lucy mala vo zvyku sa vždy preletieť keď si potrebovala vyvetrať hlavu, čo bolo síce často nepraktické, keďže jej premena ešte ani teraz tak celkom nešla, ale keď sa jej to podarilo, vždy jej potom bolo lepšie. Lenže zrejme každý si musí nájsť svoj vlastný spôsob úteku z reality... niežeby sa v jej hlávke nezrodila myšlienka na to, že by Sophiu mohla zobrať zo sebou do výšin, ale prišlo jej to ako príliš nebezpečné, takže to radšej nechala tak. ,,Ideme von!" zavelila po chvíli ticha s úsmevom a dúfala, že sa Sophia pohne smerom dole, pretože Lucille sa nechcelo zhadzovať ju z postele a následne ťahať za sebou... niežeby toho nebola schopná.
Sophia nič nepovedala, no Lucille to brala ako súhlas s tým, že si oddýchne a nebude na to myslieť... teda bude s tým musieť súhlasiť, pretože Lucy jej neplánovala dať na výber. Síce ani len netušila, ako to spraví, ale dúfala, že niečo vymyslí. Možno by stačilo ísť von a s niekým sa zabaviť alebo len vo dvojici sa niekam zašiť a robiť hocičo okrem uvažovania nad touto problematikou premeny. Lucy mala vo zvyku sa vždy preletieť keď si potrebovala vyvetrať hlavu, čo bolo síce často nepraktické, keďže jej premena ešte ani teraz tak celkom nešla, ale keď sa jej to podarilo, vždy jej potom bolo lepšie. Lenže zrejme každý si musí nájsť svoj vlastný spôsob úteku z reality... niežeby sa v jej hlávke nezrodila myšlienka na to, že by Sophiu mohla zobrať zo sebou do výšin, ale prišlo jej to ako príliš nebezpečné, takže to radšej nechala tak. ,,Ideme von!" zavelila po chvíli ticha s úsmevom a dúfala, že sa Sophia pohne smerom dole, pretože Lucille sa nechcelo zhadzovať ju z postele a následne ťahať za sebou... niežeby toho nebola schopná.
Sophia Bloomfield- Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 27. 10. 18
Chatka
Začala tedy přemýšlet nad tím, jak by se mohla zabavit a zbavit se své potřeby překonat tu svou pitomou neschopnost. A vážně si neschopná přišla. Ona ji však z toho přemýšlení vytrhla Lucille, která jí cosi oznámila. Chvíli tak tupě koukala před sebe a vstřebávala dvě slůvka, která od Lucy zazněla, načež zavrtěla hlavou, aby se vzpamatovala, když jí došel jejich význam. "Cože?" vypadlo z ní a rychle se dostala ke kraji postele. "Teď jsem odtama došla, 'venku' není co dělat," namítala se zamračeným výrazem, ale přesto slezla z vršku palandy a postavila se naproti Lucille se založenýma rukama na prsou v jakémsi vzdorovitém postoji.
Začala tedy přemýšlet nad tím, jak by se mohla zabavit a zbavit se své potřeby překonat tu svou pitomou neschopnost. A vážně si neschopná přišla. Ona ji však z toho přemýšlení vytrhla Lucille, která jí cosi oznámila. Chvíli tak tupě koukala před sebe a vstřebávala dvě slůvka, která od Lucy zazněla, načež zavrtěla hlavou, aby se vzpamatovala, když jí došel jejich význam. "Cože?" vypadlo z ní a rychle se dostala ke kraji postele. "Teď jsem odtama došla, 'venku' není co dělat," namítala se zamračeným výrazem, ale přesto slezla z vršku palandy a postavila se naproti Lucille se založenýma rukama na prsou v jakémsi vzdorovitém postoji.
Lucille Maddison Adams- Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 27. 10. 18
Chatka
Našťastie Sophia zliezla dolu, takže zhadzovanie sa nekonalo, no očividne nebola nadšená z Lucynho rozhodnutia. Natiahla k nej ruky a prstami jej zdvihla kútiky do úsmevu. ,,Niečo sa určite nájde... pre mňa za mňa, budeme počítať aj steblá trávy, ale nebudeš myslieť na premenu ani nič čo sa jej týka..." povedala a na chvíľu sa odmlčala. ,,A teraz ideme" dokončila a vydala sa ku dverám, ktoré následne otvorila a čakala kým Sophia vyjde s chatky ako prvá. Stále ju nič extra nenapadlo... ale ani to počítanie stebielok by nemuselo byť tak hrozné, alebo minimálne Lucy to tak nepripadalo. Aj tak by bolo zrejme najlepšie, keby niekoho stretli a nebolo by vymýšľanie zábavy na Lucille, ktorej sa zrazu z hlavy vyparili všetky možné nápady.
Našťastie Sophia zliezla dolu, takže zhadzovanie sa nekonalo, no očividne nebola nadšená z Lucynho rozhodnutia. Natiahla k nej ruky a prstami jej zdvihla kútiky do úsmevu. ,,Niečo sa určite nájde... pre mňa za mňa, budeme počítať aj steblá trávy, ale nebudeš myslieť na premenu ani nič čo sa jej týka..." povedala a na chvíľu sa odmlčala. ,,A teraz ideme" dokončila a vydala sa ku dverám, ktoré následne otvorila a čakala kým Sophia vyjde s chatky ako prvá. Stále ju nič extra nenapadlo... ale ani to počítanie stebielok by nemuselo byť tak hrozné, alebo minimálne Lucy to tak nepripadalo. Aj tak by bolo zrejme najlepšie, keby niekoho stretli a nebolo by vymýšľanie zábavy na Lucille, ktorej sa zrazu z hlavy vyparili všetky možné nápady.
Sophia Bloomfield- Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 27. 10. 18
Chatka
Když jí Lucy pozvedla koutky do úsměvu, zase je nechala spadnout a stále se tvářila tak vytočeně, jako před pár minutami, kdy vlítla do chatky. Jeden by se divil, že ty dveře se už dávno nerozbily, nevyletěly z pantů, jak s nimi třískala, ale očividně zase takovou sílu neměla. Možná naštěstí. Přeci jen, byla ta myška. "Když myslíš," téměř bez zájmu pokrčila rameny a odfrkla si, stejně si nemyslela, že by jí Lucille mohla nějak pomoct. Navíc byla prostě teď nepříjemná. Hodně. Protože byla podrážděná. No a když Lucille otevřela dveře, nezbývalo jí nic jiného, než vyjít ven. Rozhlédla se po známé krajině a stoupla si bokem, aby neblokovala cestu Lucy.
Když jí Lucy pozvedla koutky do úsměvu, zase je nechala spadnout a stále se tvářila tak vytočeně, jako před pár minutami, kdy vlítla do chatky. Jeden by se divil, že ty dveře se už dávno nerozbily, nevyletěly z pantů, jak s nimi třískala, ale očividně zase takovou sílu neměla. Možná naštěstí. Přeci jen, byla ta myška. "Když myslíš," téměř bez zájmu pokrčila rameny a odfrkla si, stejně si nemyslela, že by jí Lucille mohla nějak pomoct. Navíc byla prostě teď nepříjemná. Hodně. Protože byla podrážděná. No a když Lucille otevřela dveře, nezbývalo jí nic jiného, než vyjít ven. Rozhlédla se po známé krajině a stoupla si bokem, aby neblokovala cestu Lucy.
|
|
|